Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Stolová hora

STOLOVÝ HŘBET – PÁTRÁNÍ PO VSTUPECH DO PODZEMÍ - 2. ČÁST

Obrázek
STOLOVÝ HŘBET – PÁTRÁNÍ PO VSTUPECH DO PODZEMÍ - 2. ČÁST (Bučina – Kvilda, Šumava) Tobiáška – pod Stolovým hřbetem Stolové hory byly naše oblíbená destinace, a tak jakmile to šlo, vyráželi jsme, abychom se na ně dostali. Zkoumali jsme jednotlivé průseky, hledali pozůstatky kamenných zídek semenišť, procházeli všechny možné cesty křižující se na úbočí hor a sbírali pravé hřiby. Často jsme navštěvovali Tobiášku, bývalou Tobiášovu huť, kde bylo možno ještě nalézt zbytky staveb nebo sklářských výrobků, ale i vojenské techniky z konce druhé světové války. Sklářská huť byla   postavena   roku 1796 Tobiášem Rafaelem Adlerem na odlehlém místě, vzdáleném 3 km JV od Kvildy. Nejčastěji je dnes známá pod jménem zakladatele - Tobiashütte - Tobiášova huť. Spočívala na vyvýšeném místě v nadmořské výšce 1100 metrů, nad pravým břehem potoka Bučina, na západním svahu Stolové hory. Bylo v ní vyráběno duté sklo a výrobky byly určeny především na vývoz. T. ...

BALZHÜTTE - TOKANIŠTĚ (ZTRACENO V PŘEKLADU)

Obrázek
BALZHÜTTE - TOKANIŠTĚ (ZTRACENO V PŘEKLADU) (Františkov, Šumava) Můj muž Tony umí hovořit několika jazyky, nejlépe asi německy, a tak často při svém hledání procházel i cizojazyčné texty. V archivních materiálech nalézal spoustu inspirace k našim aktivitám. Patřilo k nim i hledání pozůstatků po bývalých obydlích. Zejména ho zajímaly sklářské hutě, jako např. Tobiášova huť – Tobiashütte, neboli Tobiáška, o níž jsem psala v kapitole o Stolovém hřbetu. Tetřeví studánka Jednou se stalo, že narazil na informaci o tom, že se měla kdysi na svahu Vysokého stolce nad silnicí mezi Františkovem a Borovými Lady nacházet jakási Balzhütte, tedy Balzova huť, jak to můj milý muž přeložil. Jinak o ní nikde žádná další informace nebyla. Jednoho dne jsme se tedy vydali na velikou výpravu s cílem najít zbytky po této stavbě. Dorazili jsme na místo a začali pátrat. Opravdu se zde nacházely všelijaké náznaky bývalé činnosti našich předků, ale po skleněných střepech žád...