KIRCHENWEG - KOSTELNÍ CESTA

KIRCHENWEG (KOSTELNÍ CESTA)

(Nový Svět, Šumava)

Kirchenweg byla kdysi cesta, která vedla přes Novosvětskou slať ze západního konce obce Nový Svět (severně od Borových Lad) na východní okraj, kde stával kostel. Dnes už nenajdete ani cestu, ani kostel – ten byl zbořen v sedmdesátých letech minulého století. V roce 2010 byl upraven jeho půdorys, který je vysypaný barevnými oblázky a vévodí mu kamenný oltář se skleněnou plastikou svatého Martina. Z obce zbyla pouze část při levém břehu Vydřího potoka.

Kamenný oltář se skleněnou plastikou

Také o této cestě se manžel kdesi dočetl a nedal jinak, než že ji musíme najít. Věděli jsme o ní pouze to, že ústila na silnici v té části obce Nový Svět, která stále existuje.

Body označují Kirchenweg. Na Mapy.cz je částečně zřetelná na letecké mapě, na turistické ne. 

Jižně Chalupská slať a jezírko

Dříve bývala využívána obyvateli obce žijícími za potokem na druhém konci slatě, zejména když potřebovali jít na hřbitov nebo do kostela. Nyní tam už žádná stavení nenajdete, vede tudy pouze cyklistická stezka.

Cyklostezka

Cestu jsme hledali nejprve ze silnice procházející obcí (bod 1). Žádná odbočka tu však patrná není, neboť tu stojí stavení, které jsme museli obejít. Pak už jsme bývalou cestu rozeznali a pokračovali po ní přímo dolů. Tentokrát s námi šla i první Toníkova manželka. 

Toník s první manželkou, 2010

Kousek před potokem jsme zahnuli doleva a došli až na břeh. Tam naše výprava skončila. Můstek nikde žádný – pochopitelně. Smutně jsme se dívali na druhou stranu a hledali tam náznak pokračování naší cesty – ale nic. Nezbývalo než to zkusit z opačné strany.

Pod Kamennou horou na obzoru je Nový Svět, cestu naznačují stromy uprostřed, vepředu je Vydří potok.

Za nějaký čas jsme se tedy vydali hledat druhou část Kirchenweg. Dopravili jsme se po cyklostezce vedoucí z Nových Hutí na Svinná Lada na místo, kde Kostelní cesta měla ústit. Jedná se o velkou zatáčku poblíž křížku, kde kdysi stávala spousta domků.

Začátek Kirchenweg u cyklostezky. 2016

Chvíli nám trvalo, než se nám cestu podařilo objevit, protože zřetelná začala být až tak po jednom nebo dvou stech metrech. No, a jako obvykle, jakmile terén nebyl dostatečně schůdný, manžel odmítl jít. Vyrazila jsem tedy sama. Bylo to v březnu roku 2004 a kupodivu v tu dobu nebyl téměř žádný sníh, zato mráz ano. Díky tomu jsem lehce zdolala i ty úseky, kde byly bažiny, protože byly zamrzlé.

 

Zamrzlé bažiny na Kostelní cestě, která zarůstá smrčky

Cesta byla místy krásně zřetelná, jinde porostlá malými smrčky či zatarasená spadanými stromy, ke konci už neviditelná. Dostala jsem se k potoku, avšak nebyla jsem schopná najít místo na jeho druhém břehu, kam jsme došli při naší minulé výpravě. Pokochala jsem se tedy krásnými pohledy a metelila zpátky.

Kostelní cestu v obou směrech jsem v několika následujících letech podnikla ještě asi třikrát a přitom jsem na obou březích zavěsila barevné kusy látky, abych věděla, kde na druhé straně pokračuje.

Kůl obalený látkou u břehu potoka, 2014

Snem mého muže bylo obnovit tuto cestu pro turisty, ale zůstalo jen u snu. Už nezbývalo sil. A můj sen? Zaběhnout si sem každý rok, protože i tady jsem nechala kousek svého srdce.