FRANTIŠKOV – PODZEMNÍ TOVÁRNA (1. ČÁST)

FRANTIŠKOV – PODZEMNÍ TOVÁRNA – 1. ČÁST

(Kvilda, Šumava)

Františkov (Franzensthal) je dobře známý všem hledačům. Archivní materiály i legendy praví, že pod továrnou, která zde stávala, se nachází tajné podzemí a z něj vede štola nitrem Stolových hor až do Německa.

1. zbořeniště továrny, 2. bývalá správní budova, 3. lom, 4. louka. 5. Biertopf, 6. pomník převaděčům, 7. elektrárna

Tony byl vždy uznávaným expertem na tento kout Šumavy, a tak není divu, že ho dokonce navštívila Česká televize, když natáčela v roce 2007 pořad Tajemství podzemních štol na Šumavě (https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1142743803-reporteri-ct/207452801240040). Můj muž odmítl spolupráci – asi nechtěl prozradit, co při svém pátrání objevil. Nicméně párkrát se sešel s reportérkou Rebekou Bartůňkovou, ale nikdy jí nic podstatného neřekl. Přitom vše, co lze v reportáži vidět, on už objevil o šest let dříve.

Historický snímek – vpravo bývalá továrna, nad ní vlevo penzion Františkov, dříve správní budova.

Znal se i s ostatními aktéry reportáže, zejména s panem Petrášem, s nímž se dlouhá léta přátelil, a s paní Herzigovou z Vimperka. Tu se snažil vyzpovídávat, až se mu podařilo na rozdíl od reportáže zjistit, že z okna správní budovy na Františkově, kde pracovala, viděla dobře na protější svah za řekou a tam několikrát zahlédla jakýsi vstup – asi do podzemí. Možná ano, možná ne. Každý z nás moc dobře ví, jak to vypadá s našimi vzpomínkami po dlouhé době. 

České televizi se po delším hledání podařilo najít nejen vstup do náhonu na turbínu, ale i štolu, kterou měl můj muž prozkoumanou se svými kolegy již dávno před nimi i chvíli před tím, než jsme se dali dohromady my dva. Právě vyprávěním o ní, fotografiemi z ní a krápníky, které si odtamtud přinesl, se mě snažil okouzlit. A nejen tím :-)

Františkov (Franzensthal) je malá osada patřící do katastru obce Kvilda. Už v 18. století byla jihovýchodně od Kvildy založena sklárna U pivního hrnce, která dostala jméno podle tvaru nedaleké skály, připomínající svým tvarem pivní sud. V roce 1802 nechal majitel panství hrabě František ze Sickingenu postavit v jejím sousedství novou huť a dal jí své jméno. V roce 1852 přibyla na popud hraběte Thuna-Hohensteina další. Lokalita dostala úřední název Františkov, i když místní jí dále říkali Biertopfhütte. Sklárny několikrát vyhořely a produkce na konci 19. století zcela zanikla. V roce 1890 koupil opuštěnou sklárnu vídeňský podnikatel Jakub Kraus, který v roce 1895 zahájil výrobu papíru. Prosperující papírna v dobách největší slávy zaměstnávala až 200 dělníků. V roce 1930 byla výroba papíru zastavena. Opuštěné stavby koupil v roce 1939 Oskar Knäbel z Volar, který zde hodlal vyrábět nábytek. Druhá světová válka ale změnila jeho plány - vznikl strojírenský podnik, produkující díly pro letadla Messerchmidt. V padesátých letech je byly budovy odstřeleny., zůstala stát pouze správní budova. Ještě nedávno sloužila jako penzion, nyní je neobydlená.

http://www.risy.cz/cs/vyhledavace/obce/detail?zuj=550337&zsj=078361

Místa, kde kdysi stávala továrna, jsem poznala někdy koncem roku 2003, tedy počátkem svého soužití s Tondou. Zatáhl mě do malého náletového lesíka, kde jsme klopýtali přes betonové bloky, přelézali ruiny, nakukovali do jam a prohlíželi polorozpadlé zídky. Tony vyprávěl, jak v těchto místech se svými kolegy pátrači začali před rokem odkrývat podzemí (str. 166*). Před tím si ale pozval odborníka na geologický průzkum Karla Š., aby georadarem vyhledal, případně potvrdil, kde se mají podzemní prostory nacházet. Nejvíce mu v oněch dobách pomáhal Velký Bed a Brouk, tedy náš soused Míra P. I já jsem měla možnost je oba poznat, protože kutání na zbořeništi bývalé továrny pokračovalo několik let.

Bývalá správní budova

Během nich často přijížděl František Š. a prováděl měření (167*). Hledání pod troskami továrny se často zúčastňovali i Toníkovi synové a samozřejmě Milan S. Kopání byla namáhavá a nekonečná práce a bez těžké techniky bylo možno dosahovat jen dílčích úspěchů. Jezdila jsem tam s nimi i já, ale spíš jako svačinářka, ovšem velmi motivovaná – tajemný lesík na zbořeništi působil opravdu tiše a záhadně. Zbytky staveb, vynořující se před námi, vzbuzovaly otazníky a naději, že bude nalezena přístupová cesta, která nás zavede do nejhlubšího nitra. Vždy, když jsme na něco zajímavého narazili, porovnávali jsme pak doma ono místo se starými fotografiemi továrny a s mapami.

Na Františkově se nehledalo jen na ruinách továrny, ale i uvnitř penzionu (tedy bývalé správní budovy, nyní je objekt mimo provoz) a v jeho okolí. Tam také několikrát měřil jak František Š., tak Ruda T. Ve sklepení narazili chlapci na podivnou dvojitou stěnu, ale dovnitř se mohli podívat jen skulinou. Pokud by ji bývali chtěli odstranit, museli by požádat o povolení. Hrozilo totiž, že by se stavba mohla sesunout.

Lom

Manžel si zval jednorázově i další odborníky na průzkum terénu či jiné hledače. Uchoval se např. email od známého senzibila pana Františka S.:

Vážený pane Kunci,

posílám Vám obrázek se zakresleným podzemím, které jsem minulý týden zjistil. Není to v měřítku. Domnívám se, že podzemní tovární hala byla nad parkovištěm. Jak je dlouhá nevím, do té mokré trávy se mi nechtělo lézt. Továrnu pravděpodobně razili z prostoru pod penzionem a vchod do ní měla také z haly. Z křižovatky nahoru přes cestu jsou dvě chodby a za nimi výše je teprve přívod vody k turbině. U penzionu mi virgule také ukazuje chodbu přes cestu. Kam vede, nevím. Na druhé straně za potokem je stará štola. Zda byla využívaná za války, nevím.

Srdečně Vás a manželku zdraví Franta.

Později jsme s mužem prohledávali i okraj lesa nad penzionem a našli jsme tam zbytky lomu, kde se mohl těžit křemen. Není divu, když poblíž stávaly sklárny. Je to úzká a hluboká jáma, dlouhá přibližně 20 m, která se táhne asi 200 m nad silnicí rovnoběžně s ní. Pomalu zarůstá a na jejích okrajích se bělají malinké i velké kusy křemene. Kolmo na ni vede směrem dolů téměř až k silnici další prohlubeň, nejspíš také lom. Anebo je to místo vchodu do podzemí?

Lom

Penzion a přilehlé pozemky v té době patřily České zemědělské univerzitě, ale před několika lety přešly do rukou soukromých osob. Když se prodával tento krásný kout Šumavy, také jsme si s mužem pohrávali s myšlenkou, že jej koupíme, pak jsme však usoudili, že už to v našem věku není schůdné. Dokud to šlo, jezdili jsme sem téměř denně. Smáli jsme se, že objíždíme své panství.

Kdysi se Františkovu říkalo Biertopf (Pivní hrnec), protože se nad ním tyčí skála připomínající svým tvarem právě tuto nádobu. Nalézá se naproti pomníčku převaděčům, ale na druhé straně silnice. Ani ta nezůstala stranou našich hledačských zájmů. Někde na jejím vrcholu nebo spíše pod ním ve skále měly být na konci války ukryté v jakési bedně zbraně. Víc si o tom už bohužel nepamatuji. Ono místo jsme stejně nenašli, i když jsme se na nepřístupný vrchol vydali asi třikrát. Zato ho našli v nedávné době Milan S. A Ruda T. , jak jsem se od nich nedávno dozvěděla. Kde se však přesně nachází, nevím. Ale je tam.

Biertopf

Historii Františkova i pátrání po jeho tajemstvích popisuje manžel brilantně ve své knize. Když si v ní dnes listuji, zmocňuje se mě úžas, co všechno se mu podařilo dát dohromady, kolik je za tím vším práce. Přitom jsem knihu v době jejího vzniku několikrát četla, když jsem dělala korektury, a přesto jsem znova překvapená. Těch ohlasů a uznání, co se mu dostalo, to byla pro něho velká odměna.

Na rozdíl od jeho psaní se já soustřeďuji spíš na popis toho, co všechno se točilo kolem našeho pátrání, ale i na objevování míst poblíž našeho bydliště, která jsou zapomenuta a ztracena spolu s dávnými časy.

Shrnu-li své poznatky o tom, kde se asi na Františkově nachází vstup do podzemí, který jsme tak dlouho hledali (a nejen my), dojdu k tomuto závěru:

• někde v troskách bývalé továrny,
• ve sklepení bývalé správní budovy,
• ve stráni nad cestou vedoucí ke správní budově (tedy nad bývalou továrnou),
• nad toutéž cestou, ale trochu výš – tam, kde jsme narazili na „lom“.

Vše je v souladu se vzpomínkami pamětníků, s archivními dokumenty, se závěry ČT (tehdy se jí ještě dalo věřit), s manželovou knihou i s našimi objevy. Tak, a teď jen najít někoho, kdo tato tvrzení ověří. Jenže pozor – ona ještě nejsou všechna. Existují totiž další a k těm se dostanu později. Až se přesuneme za řeku.

Kunc Antonín, Tajemství šumavského podzemí, 2015, AOS Publishing, Ústí nad Labem

Její první verze byla uveřejněna v roce 2010 na internetu pod názvem Tajemství Františkova a Pramenů Vltavy.