KYZOVÁ JEZÍRKA

KYZOVÁ JEZÍRKA

(Zadov, Šumava)

Kyzová jezírka poblíž Zadova jsou dvě. Kolem jezírka Nový Kyz jsme s mužem jezdili velmi často a mnohokrát jsme se u něj na své cestě za nákupy do Zdíkova zastavili. Je moc krásné a les kolem jakbysmet. Na mapě ho lze nalézt velmi snadno a v terénu rovněž. Zajímavé je přečíst si o něm na místě na informačních tabulích.

Jezírko Nový Kyz je vlastně hluboká lomová jáma, která se nachází na okraji území označovaného jako šumavské pláně v lese nad Novým Dvorem, a je pozůstatkem po těžbě křemene, používaného jako surovina pro sklářství. Vytěžený křemen (německy Kiesel, odtud označení Kyz/Kýz) se používal jako základní surovina pro výrobu skla v hutích, které pracovaly v blízkém okolí podle dochovaných zpráv od 16. století až do 19. století. Starý Kyz se nachází poblíž malé osady Lesní Chalupy mezi Novým Dvorem a Zadovem. Po vytěžené křemenné žíle je zde vyhloubena úzká podlouhlá rokle se strmými stěnami, ze kterých rostou vysoké smrky.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jezírko_u_Kyzu

1. Nový Kyz, 2. Starý Kyz, 3. místo, odkud jsem začala hledat, 4. silnice pod kyzovou roklí

Zato Starý Kyz. Ten vyznačen není nikde. Musíte se prodírat internetem a literaturou, abyste se dopátrali přibližného místa. V době, kdy jsme ho hledali, jsme o něm měli jen velmi stručné informace ze starých textů, které Tony kdesi vyhrabal. Věděli jsme, že by se měl nacházet někde u Lesních Chalup. Když jsme tam však zajeli a poptávali se místních obyvatel, nikdo o něm nic nevěděl a ani nikdy neslyšel.

Lesní Chalupy je malinká osada čítající pár chalup, která se nachází mezi lesy nad silnicí spojující Zadov a Nový Dvůr. Vede k ní pouze místní komunikace. Právě na ní jsme své pátrání započali. Tony mi zastavil s autem asi tři sta metrů od posledního stavení s tím, že já projdu les směrem dolů k silnici a on za mnou oklikou přijede. Tam že se sejdeme.

Nadšeně jsem se vrhla do lesa a začala hledat obdobně velkou lomovou jámu, a tedy i jezírko, jako v případě Nového Kyzu. Křižovala jsem svah zprava doleva a naopak, po chvíli jsem se zase vracela a šplhala do kopce a pak opět dolů, prodírala se možným i nemožným rostlinstvem, přelézala a přeskakovala překážky. Takto jsem se postupně dostávala až k potoku tekoucímu dlouhou úzkou roklí, aniž bych tušila, že už pobíhám v kyzovém lomu. Ten vede asi z poloviny svahu dolů k silnici. V jeho vrchní části jsem narazila na to, co mi napovědělo, že už jsem vlastně objevila to, co jsem hledala. Jednalo se o jakousi úzkou kamenitou díru – už si nepamatuji: snad jeden až dva metry hlubokou, z velké části zasypanou a obrostlou vegetací. Chvíli jsem kolem ní kroužila, pak jsem opatrně slezla dolů a potom se zase vyhrabala nahoru, pobíhala po okolním terénu a po svazích. Šťastná jsem sešla roklí dolů s pocitem, že jsem snad byla úspěšná. Toníka jsem vytáhla z auta ven a hnala ho aspoň kousek nahoru, aby si náš objev také užil.

Starý Kyz vlastně jezírko není, jak jsem se zprvu domnívala. Je to sice také pozůstatek zapomenutého lomu, ale jedná se na rozdíl od Nového Kyzu o dlouhou úzkou rokli. Dovolím si tvrdit, že neexistuje mnoho lidí, kteří ho v novém století navštívili. Je zcela zapomenutý, špatně přístupný a nijak atraktivní. Pro mě však vzrušující a zajímavý byl – asi proto, že se nám ho podařilo najít.