S MAČETOU DO HÁJOVNY – PAT A MAT JEDOU NA VÝLET
S
MAČETOU DO HÁJOVNY – PAT A MAT JEDOU NA VÝLET
(Nové
Hutě, Šumava)
Jednou
mi manžel navrhl, abychom se šli podívat na bývalou hájovnu,
která se nachází nedaleko Šindlova u Nových Hutí. Vždy,
když jsme od nás jeli směrem na Borová Lada, dívali jsme se, jak
se bělá na mýtině na okraji lesa protější hory Kamenná (1 101
m). Vzhledem k tomu, že jsem pro každý výletík, souhlasila jsem
a jala se přemýšlet, jak se tam dostat, abychom šli pěšky co
nejkratší vzdálenost, protože jinak by to Tonda vzdal v půli
cesty. Hájovna se nachází asi 800 m nad silnicí. Nejvýhodnější
se mi tedy zdálo dojet autem někam pod ni a pak jít nahoru lesem
cestou necestou. I učinili jsme tak. Asi je jasné, že to
nedopadlo, jinak bych o tom nepsala. Když jsme urazili přibližně
půl kilometru, manžel odmítl pokračovat nerovným terénem a
přeskakovat jeden pařez za druhým, a tak jsme se museli vrátit.
 |
Les
pod hájovnou – tady s maminkou – tenkrát osmaosmdesátiletou
|
Další pokus se tedy měl odehrávat z jiného konce. Jako ideální se jevilo cosi, co z dáli vypadalo jako cestička vedoucí od silnice na Šindlově šikmo svahem po louce až k lesu, respektive k oné rozlehlé mýtině porostlé řídkými keři. Odtamtud to mělo být asi pouhých 200 m. Zaparkovali jsme na malém parkovišti Zaparkuj a jdi dál https://fim2.uhk.cz/wikicr/web/index.php/home/6-destinani-produkty/58-umava-zaparkuj-a-jdi-dal, kterých je na Šumavě spousta, a vydali se po oné pěšince. V reálu to ovšem byla spíš strouha, nicméně celkem schůdná, a ta nás po 700 m dovedla na okraj naší mýtiny. Keře, které nás zde přivítaly, byly obdobou keřů rostoucích kolem zámku Šípkové Růženky. Zcela neprostupné. Hájovna přitom od nás byla téměř na dohled. Tak, a co teď? Manžel rozhodl: koupíme si mačetu a prosekáme se.
 |
1.
hájovna, 2. výchozí bod našeho prvního pokusu, 3. výchozí bod
našeho druhého pokusu,
4.
pěšina Šindlov – hájovna, 5. hradba křoví
|
Druhého
dne jsme se tedy vydali do Vimperka na nákup mačety. Už si
nepamatuji, jak dlouho jsme pátrali, kde se dá něco takového
koupit, ale asi moc dlouho ne. Opravdu jsme tuto zbraň sehnali.
Netrpělivě jsme se řítili domů, abychom se vydali vstříc
dalšímu pokusu o dobytí plánovaného území.
Konečně.
Opět stoupáme od parkoviště až tam, kde na nás čeká za
neprostupnými keři Růženka. Manžel vytasil mačetu a začal
zuřivě sekat. Napravo, nalevo, napravo, nalevo. No, nic moc. Mačeta
byla tupá a keře houževnaté. To byste ale nesměli znát mého
udatného prince – bojovníka, siláka a přemožitele i takových
monster jako ČT, se kterou také kdysi bojoval a zvítězil.
Křoviska
přece jen silou svých paží a svého odhodlání zdolal a my mohli
stanout na okraji paseky. Avšak co to? Proč mám mokrou nohu?
Bažina, kam až oko dohlédne. Naštěstí to nebylo jak v Králi
Šumavy –
zmáčené jsme měli nohy jen ke kotníkům. K našemu
zámku jsme se pak
naštěstí přece jen
dočvachtali,
jen ta Šípková Růženka nikde.
 |
1.
hájovna, 2. Alpská vyhlídka, 3. Černá Lada, 4. Najmanka, 5.
hájovna u Najmanky
|
Hájovna je nádherná, ohromná, zachovalá, na krásném ohraničeném pozemku. Vede k ní několik pohodlných cest a po jedné z nich jsme se vydali zpět. Byla však o pár set metrů delší než ta naše příchodová. Touto by ovšem původně manžel nešel – jakmile bylo něco delší než kilometr, odmítal. No, ale uznejte, zpestřit si život, to jsme dovedli.
 |
Teď
už ale konec legrace a stručně
vzpomenu na další hezká místa poblíž. Na
druhé straně
hory Kamenná se nalézá nenápadné místečko Alpská
vyhlídka.
Je z ní opravdu vidět
Alpy. Musí být ovšem hezky, nesmíte se dívat proti sluníčku a
v neposlední řadě musíte mít oči v dobrém stavu. Nebo brýle.
A nesmíte být líní k ní dojít. Autem to nelze – to je
poznámka pro lenochy. Svého času se tam vyškrábal i Tonda :-)
 |
Kousek
odtud se nalézá zaniklá obec Černá
Lada.
Tu
jsme navštívili asi třikrát a zmiňuji ji zde proto, že krajina
opravdu stojí za vidění. Tedy pokud máte rádi konce světa, kde
lišky dávají dobrou noc. A
zeleň stromů nebo trávy, šeď kamení či skalek, modř oblohy a
všechny barvy kvítí. Žádná silnice, jen prašná cesta, žádná
civilizace, jen pár chalup – no, možná jich už za tu dobu, kdy
jsme tam byli naposledy, několik přibylo.
Závěrem
ještě o jedné hájovně,
poblíž Nových Hutí, kterou jsme také
kdysi vyhledali. S tou to
však bylo velmi
jednoduché, žádné dobrodružství se nekonalo. Přesto o ní
napíšu.
Nachází se totiž poblíž
přírodní rezervace Najmanka
a ta je tak pohádková, jak jen to
jde. Tichá, temná,
tajemná, opuštěná,
strašidelná, kouzelná, tajuplná
…
 |
 |
|
|
No,
a co teď? Zazvonil zvonec a všemu je konec.
Komentáře
Okomentovat