Vzpomínání na Šumavu

POLECKÉ KRÁSY (Polka, Šumava) Na Polku u Horní Vltavice (nebo také poblíž Borových Lad) jsme se vydali s manželem a s našimi kamarády hledači několikrát. Podle mého muže se v jejím okolí měly odehrávat na konci války nějaké přestřelky.   Polka je zaniklá dřevařská obec, z níž se uchovalo jediné stavení, které bylo zrekonstruováno na penzion http://www.penzionpolka.cz/pensionpolka/polka.asp , http://www.npsumava.cz/cz/5781/9461/clanek/ . Stejnojmenný potok, který tudy protéká, dělil panství na dvě půlky a odtud jeho název. Německé pojmenování Elendbachl zase souvisí s bídou a nouzí, která zde v historii asi byla častá. No, studovala jsem jazyky, tak jsem si ten krátký lingvistický exkurz nemohla odpustit :-) http://www.penzionpolka.cz/pensionpolka/fotogalerie.asp Na výpravy sem jsme s sebou vlekli pochopitelně nějaké detektory kovu a nářadí na hrabání v zemi. Cesta nebyla dlouhá – plus mínus jeden kilometr od parkoviště – a vedla romantickou...

S MAČETOU DO HÁJOVNY – PAT A MAT JEDOU NA VÝLET (Nové Hutě, Šumava) Jednou mi manžel navrhl, abychom se šli podívat na bývalou hájovnu, která se nachází nedaleko Šindlova u Nových Hutí. Vždy, když jsme od nás jeli směrem na Borová Lada, dívali jsme se, jak se bělá na mýtině na okraji lesa protější hory Kamenná (1 101 m). Vzhledem k tomu, že jsem pro každý výletík, souhlasila jsem a jala se přemýšlet, jak se tam dostat, abychom šli pěšky co nejkratší vzdálenost, protože jinak by to Tonda vzdal v půli cesty. Hájovna se nachází asi 800 m nad silnicí. Nejvýhodnější se mi tedy zdálo dojet autem někam pod ni a pak jít nahoru lesem cestou necestou. I učinili jsme tak. Asi je jasné, že to nedopadlo, jinak bych o tom nepsala. Když jsme urazili přibližně půl kilometru, manžel odmítl pokračovat nerovným terénem a přeskakovat jeden pařez za druhým, a tak jsme se museli vrátit. Les pod hájovnou – tady s maminkou – tenkrát osmaosmdesátiletou Další pokus se tedy měl odehráv...

KNÍŽECÍ PLÁNĚ (Borová Lada, Šumava) Knížecí P láně ( německy Fürstenhut ) se nacház ej í na Šumavě v nadmořské výšce 1021 metrů. Je to bývalá obec v těsn é blízkosti hranic s Německem . Nyní se zde nachází jen hřbitov , který byl v roce 1992 obnoven ze zbytků náhrobních kamenů bývalými místními německými obyvateli. Na místě kostela byl vztyčen vysoký dřevěný kříž. Na Knížecí Pláně se nedá jet autem, leda by vám bylo víc než 65 let. Pak získáte jednodenní povolení, abyste mo h li zajet ke hřbitovu a tam zaparkovat.  Dál už musíte jít pěšky. Je to opravdu překrásné místo, rozlehlá planina s nádhernými výhledy, obklopená kopci a lesy, protkaná pěšinami a cyklostezkami. Na hřbitově i na pomníku obětem první i druhé světové války Tony nacházel jména, s nimiž se setkával při svém pátrání po událostech roku 1945. Jezdili jsme tam ovšem z jiného důvodu – dívali jsme se po bunkr ech , protože těch tady mělo být několik (str. 98-103 * ) ...

TREMLOVA PILA - HLEDÁNÍ KAMENNÉHO MŮSTKU (Knížecí Pláně, Šumava) Pozůstatky po Tremlově pile Tremlova pila se kdysi nacházela asi 500 m na jih od bývalého kostela na Knížecích Pláních (bod číslo 1 na mapě níže), a to těsně u hranic s Německem. Usmysleli jsme si s manželem, že ji musíme nalézt. 1. Tremlova pila Na mapách Cenia, na nichž je zobrazena krajina, jak vypadala kolem roku 1950, jsme si vyhledali ono místo a pak porovnali se současnými mapami. Zjistili jsme, že se musíme dát po svažitých loukách dolů k Červenému potoku. Jenže ouha! Cesta tam nevedla. Podlezli jsme tedy ohrazení a scházeli pastvinami mezi krávami prudkým kopcem až k potku. Tehdy ještě manžel běhal jako srnka – no, ale už taková postarší. Za Červeným potokem je už Německo Krávy na nás čučely a asi si říkaly, co tam děláme. To však bylo naše tajemství a nikdo kromě nich nás nesměl vidět. Proplétali jsme se křížem krážem mezi ploty, až...