VOJENSKÝ PROSTOR

VOJENSKÝ PROSTOR

(Vimperk, Šumava)

Dnešní vzpomínání na Šumavu nebude asi tak podrobné jako jiné mé příspěvky. Týká se totiž míst, kde jsme s manželem vlastně po ničem usilovně nepátrali. Nicméně, užívali jsme tady krásy přírody o to víc.

Vojenským prostorem tu nazývám bývalé Kasárny U Sloupů nacházející se na západ od Vimperka, respektive na jeho okraji. Posádka zde sídlila od konce padesátých let do roku 2001: https://forum.valka.cz/topic/view/183383. Kam se až prostor využívaný vojáky táhl, nedovedu přesně určit, ale naleznete tady v lese po nich spoustu památek. Při našich toulkách jsme v bezprostředním i vzdálenějším okolí naráželi na pozůstatky zákopů, bunkrů, na protitankové zábrany i na tankodrom. 

1. Bývalé kasárny, 2 Šumavous, 3. Klášterský viadukt, 4. a 5. řady bunkrů, 6. Klášterec, 7 železniční trať a Volyňka

Z kasáren se zachovaly asi všechny baráky, které dnes využívají různé firmy. Ty ale nejsou ani zajímavé, ani hezké. Zato blízké i daleké okolí, to je nádherné. Nejspíš proto, že tato místa byla dlouho nepřístupná civilnímu obyvatelstvu. Jeden ze zachovalých objektů je přestavěn na penzion Šumavous a jak název napovídá, je určen pro rodiny s dětmi. V areálu naleznete nejrůznější atrakce citlivě zhotovené z přírodních materiálů. A také různá zvířátka, se kterými je možno se potěšit.

Bunkr skrytý v divočině

Nás s mužem ovšem zajímaly jiné věci. Jelikož se po vojácích zachovala síť pevných cest, zkoumali jsme, jestli se dá od penzionu dostat autem až do Klášterce. No, mě to tak nebralo, ale muže ano. Nerad chodí pěšky. Využila jsem ovšem našich jízd k tomu, abych tu a tam opustila auto a prošmejdila okolí. Ohromovala mě nejen krása neporušené přírody, ale i takové přízemní věci jako houby. A že jich bylo! 

Touto nádhernou a smutnou krajinou projíždí dokonce několikrát denně místní lokálka vedoucí ze Strakonic až do Volar a právě zde mezi Vimperkem a Lipkou prochází těmito zapomenutými a tajemnými místy, kde nikoho nepotkáte. Koleje se táhnou dlouhou dobu kolem Volyňky a klikatí se se nad ní jako věrný kamarád. Běží a běží, až se dostanou k hlubokému údolí nedaleko Klášterce, které překonávají po krásném kamenném viaduktu. A u něj se zastavím.

Klášterský viadukt http://www.vimperk.cz/cz/vimperske-pamatky-klasterecky-viadukt/449/ jsem poprvé spatřila ještě před tím, než jsem začala žít s Tondou. Já i můj tehdejší partner jsme zůstali jako omráčeni, když jsme na něj narazili. Toto velkolepé dílo se neuvěřitelně dobře skrývá v hlubinách přírody, a proto nás tak ohromilo. Krásná kombinace vysoké kamenné stavby, zelených lesů a modrého potoka či oblohy musí každého zasáhnout.

Kdysi v padesátých letech si asi 500 m od něj na opuštěném místě postavil můj strýc (bratr mé babičky) dům a nazval jej Šumavěnka. Na některých mapách je dokonce označen (mapy Cenia). Někdy jsem sem jezdila s bratrem a s rodiči na prázdniny. Strýc byl velkým milovníkem Šumavy a vydal knížku vzpomínek na poválečnou dobu Tenkrát na Šumavě, Ferdinand Valenta, 2002. Právě tento román nás krátce po svém vydání dal dohromady s Toníkem. Život a svět se točí v neuvěřitelných kruzích.

Za viaduktem je konec světa s posledním lidským obydlím