Vzpomínání na Šumavu

MODRAVA A MÉ SETKÁNÍ S BAKALOU (Modrava, Šumava) Dnes bude řeč o Modravě a krásách kolem ní, ale nejen o nich . Když jsou ty Velikonoce, vezmu si někoho na paškál a pěkně si na něho posvítím. Paškál přece k Velikonocům patří – je to velká svíce zapalovaná na Bílou sobotu http://www.e-kniha.com/proc-se-rika-vzit-nekoho-na-paskal.html . Ale o tom za chvíli. Na Modravu nás s manželem přilákal krásný hradlový most R echle. Dříve toto zařízení sloužilo k zadržování splaveného dřeva, dnes je určeno jen pěším turistům nebo cyklistům. Slovo má původ v německém Rechen – hrábě . Most se nalézá na začátku šestikilometrové trasy vedoucí podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, která je přístupná i vozíčkářům nebo rodinám s kočárkem .   https://www.sumavanet.cz/modrava/fr.asp?tab=snet&id=3253&burl=&pt=HS Pro nás to byl výlet jak šitý na míru – na místo jsme dojeli autem, zaparkovali na velkém parkovišti a po pár krocích jsme se ocitli

S MAČETOU DO HÁJOVNY – PAT A MAT JEDOU NA VÝLET (Nové Hutě, Šumava) Jednou mi manžel navrhl, abychom se šli podívat na bývalou hájovnu, která se nachází nedaleko Šindlova u Nových Hutí. Vždy, když jsme od nás jeli směrem na Borová Lada, dívali jsme se, jak se bělá na mýtině na okraji lesa protější hory Kamenná (1 101 m). Vzhledem k tomu, že jsem pro každý výletík, souhlasila jsem a jala se přemýšlet, jak se tam dostat, abychom šli pěšky co nejkratší vzdálenost, protože jinak by to Tonda vzdal v půli cesty. Hájovna se nachází asi 800 m nad silnicí. Nejvýhodnější se mi tedy zdálo dojet autem někam pod ni a pak jít nahoru lesem cestou necestou. I učinili jsme tak. Asi je jasné, že to nedopadlo, jinak bych o tom nepsala. Když jsme urazili přibližně půl kilometru, manžel odmítl pokračovat nerovným terénem a přeskakovat jeden pařez za druhým, a tak jsme se museli vrátit. Les pod hájovnou – tady s maminkou – tenkrát osmaosmdesátiletou Další pokus se tedy měl odehráv

SEJPY, PINKY, ŠTOLY a ZLATO (Kašperské Hory, Šumava) Dnes si budu psát asi jen tak pro sebe. Bude to hlavně o Kašperských Horách a o naučné stezce Cestou zlatokopů. Nemám totiž moc fotografií – a už vůbec ne kvalitních – a pak – o těchto místech už toho bylo napsáno tolik. Jenže já psát musím. Chci si připomenout ty hezké chvíle. J edna ze štol Do Kašperek jsme si s mužem zajeli několikrát, ale Cestou zlatokopů jsme se vydali jen třikrát. Jednou sami dva a podruhé s jeho vnučkou, která se mnou zlezla všechna místa, kam se Tony nechtěl šplhat. Potřetí jen k pinkám. Zlatý potok Naučná stezka je něco, kam stojí zato vzít děti. Je plná lákadel svádících k dobrodružství. Začíná v centru města, ale pak vede podél Zlatého potoka, kde se ve svahu nachází spousta vchodů do bývalých štol. Některé jsou zavřené, jiné přístupné. Nejsou dlouhé ani nebezpečné, mnohé jsou přímo u cesty, k dalším musíte šplhat do kopce. V každém případě jsou tajemné a romanti