Vzpomínání na Šumavu

5. března 2020 Dnes navždy odešel po dlouhé nemoci pan Ing. Antonín Kunc, můj bývalý manžel, jemuž jsem svůj blog o Šumavě věnovala a s nímž jsem v těchto našich krásných horách prožila nezapomenutelné chvíle. Vzpomínám s láskou.

POLECKÉ KRÁSY (Polka, Šumava) Na Polku u Horní Vltavice (nebo také poblíž Borových Lad) jsme se vydali s manželem a s našimi kamarády hledači několikrát. Podle mého muže se v jejím okolí měly odehrávat na konci války nějaké přestřelky.   Polka je zaniklá dřevařská obec, z níž se uchovalo jediné stavení, které bylo zrekonstruováno na penzion http://www.penzionpolka.cz/pensionpolka/polka.asp , http://www.npsumava.cz/cz/5781/9461/clanek/ . Stejnojmenný potok, který tudy protéká, dělil panství na dvě půlky a odtud jeho název. Německé pojmenování Elendbachl zase souvisí s bídou a nouzí, která zde v historii asi byla častá. No, studovala jsem jazyky, tak jsem si ten krátký lingvistický exkurz nemohla odpustit :-) http://www.penzionpolka.cz/pensionpolka/fotogalerie.asp Na výpravy sem jsme s sebou vlekli pochopitelně nějaké detektory kovu a nářadí na hrabání v zemi. Cesta nebyla dlouhá – plus mínus jeden kilometr od parkoviště – a vedla romantickou ste

SUDSLAVICKÁ JESKYNĚ (Vimperk, Šumava) Sudslavickou jeskyni jsme navštívili z pouhé zvědavosti. Chtěli jsme spatřit kosterní pozůstatk y zvířat z doby ledové. O jejich výskytu informují různé zdroje, a to jak v literatuře, tak na internetu.  Bylo to v roce 2012 a tehdy se do jeskyně nesmělo, protože hrozil pád kamenů. Já však do ní samozřejmě vlezla. Není to totiž žádná hluboká jáma, jak by si snad někdo mohl představovat – spíš se jedná o velký převis, otevřený ze dvou protějších stran . Kdysi bývala jeskyně rozsáhlejší, v současnosti z ní zbylo pouhé torzo. Nevím, jak je to dnes, možná už je vstup povolen a zabezpečen.  Bohužel, ž ádné kosterní pozůstatky jsem nenalezla – o to už se dávno přede mno u postarali jiní. Jejím objevitelem byl kdysi český paleontolog Jan Nepomuk Woldřich, který zde v letech 1880-83 nalezl pozůstatky 70 zvířecích druhů (zhruba 9000 kostí a 13000 zubů) z období čtvrtohor https://cs.wikipedia.org/wiki/Sudslavi

MODRAVA A MÉ SETKÁNÍ S BAKALOU (Modrava, Šumava) Dnes bude řeč o Modravě a krásách kolem ní, ale nejen o nich . Když jsou ty Velikonoce, vezmu si někoho na paškál a pěkně si na něho posvítím. Paškál přece k Velikonocům patří – je to velká svíce zapalovaná na Bílou sobotu http://www.e-kniha.com/proc-se-rika-vzit-nekoho-na-paskal.html . Ale o tom za chvíli. Na Modravu nás s manželem přilákal krásný hradlový most R echle. Dříve toto zařízení sloužilo k zadržování splaveného dřeva, dnes je určeno jen pěším turistům nebo cyklistům. Slovo má původ v německém Rechen – hrábě . Most se nalézá na začátku šestikilometrové trasy vedoucí podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, která je přístupná i vozíčkářům nebo rodinám s kočárkem .   https://www.sumavanet.cz/modrava/fr.asp?tab=snet&id=3253&burl=&pt=HS Pro nás to byl výlet jak šitý na míru – na místo jsme dojeli autem, zaparkovali na velkém parkovišti a po pár krocích jsme se ocitli

S MAČETOU DO HÁJOVNY – PAT A MAT JEDOU NA VÝLET (Nové Hutě, Šumava) Jednou mi manžel navrhl, abychom se šli podívat na bývalou hájovnu, která se nachází nedaleko Šindlova u Nových Hutí. Vždy, když jsme od nás jeli směrem na Borová Lada, dívali jsme se, jak se bělá na mýtině na okraji lesa protější hory Kamenná (1 101 m). Vzhledem k tomu, že jsem pro každý výletík, souhlasila jsem a jala se přemýšlet, jak se tam dostat, abychom šli pěšky co nejkratší vzdálenost, protože jinak by to Tonda vzdal v půli cesty. Hájovna se nachází asi 800 m nad silnicí. Nejvýhodnější se mi tedy zdálo dojet autem někam pod ni a pak jít nahoru lesem cestou necestou. I učinili jsme tak. Asi je jasné, že to nedopadlo, jinak bych o tom nepsala. Když jsme urazili přibližně půl kilometru, manžel odmítl pokračovat nerovným terénem a přeskakovat jeden pařez za druhým, a tak jsme se museli vrátit. Les pod hájovnou – tady s maminkou – tenkrát osmaosmdesátiletou Další pokus se tedy měl odehráv